Král Svatopluk

Rostislav vstoupil, Svatopluk stál, v zádech měl tlak, co cizinu hnal. Nešlo o slovo, šlo o ten tah, když tělo se hnulo, změnil se práh. Zrada je gesto, ne vina snů, v pohybu pevném, bez tahu dnů. Neptá se nikdo, kdo komu slouží, vláda se rodí, když rozum se bouří.

ref Strýc padl první, druhý šel dál, z půdy a vůle povstal jak král. Největší tah, co Moravu nesl, v pohybu pevný, k rozhodnutí vedl. Diplomat jistý, politik tvrdý, v každém svém gestu Morava sílí. Země ho cení, cizina ctí, v jeho jménu se psaly dějiny.

Nešlo o dědictví, nešlo o krev, rozhodný tah byl jediný zjev. Země se sklání, když krok míří vpřed, v každém svém směru se tvoří svět. Neptá se nikdo, kdo komu věří, v pohybu moc se vždycky ověří. Ticho je pevné, když slovo se měří, vláda se tvoří, kde končí příměří.

ref Strýc padl první, druhý šel dál, z půdy a vůle povstal jak král. Největší tah, co Moravu nesl, v pohybu pevný, k rozhodnutí vedl. Diplomat jistý, politik tvrdý, v každém svém gestu Morava sílí. Země ho cení, cizina ctí, v jeho jménu se psaly dějiny.

Tlak už se nevrací, tělo jde vstříc, vláda pak mizí, už není co říct. Slovo už nevede, krok nemá tah, v pohybu jiných se rozpadá vztah. Nehlásí konec, jen padá hráz, země se rozpadá — ztracen je svaz. Ticho je hmotné, když děj není v nás, moc už se netvoří — skončil náš čas.