O Libuši

Kosmas se zmiňuje o třetí z dcer, o Kazi, Tetě, co sestrami byly. Po smrti Kroka bez váhání šla, mlčky a pevně přijala chvíli. Kazi znala kořen, Teta zas tvar, Libuše nesla svou vnitřní cestu. Nezkreslila tvar, neohýbala dar, vládla jak proud v dějinném gestu.

ref Viděla dál než zrakem se dá, v kořenech ticha se míjely věty. Země jí šeptala, co přijde a má, v pohybu času se střídaly světy. Stála jak zeď, bez otázek, slov, a v tichu se zvedl ten ryzí kov.

Posel šel cestou, co vedla přes práh, ve Stadicích našel ho v zoraném poli. Přemysl vzal hůl, pak opustil tah, mlčky a klidně se narovnal v těle. Neptal se, nehrál, jen přijal ten rám, v chodidlech cítil svůj otisk země. Nevyžádal slib, nevznesl chrám, vstoupil jak čas do pevného děje.

ref Viděla dál než zrakem se dá, v kořenech ticha se míjely věty. Země jí šeptala, co přijde a má, v pohybu času se střídaly světy. Stála jak zeď, bez otázek, slov, a v tichu se zvedl ten ryzí kov.

Libuše stála, když vešel ten den, zůstala v klidu, jen sklonila dlaně. Přemysl mlčel, byl prostý jak len, v tichosti vládl, co klíčilo planě. Nevzýval znak, jen držel ten hlas, v prstech měl děj, co nechtěl být jménem. Nezvedl krok, jen vstoupil v ten čas, a s ní se stal prvním z rodu a kmenem.

ref Viděla dál než zrakem se dá, v kořenech ticha se míjely věty. Země jí šeptala, co přijde a má, v pohybu času se střídaly světy. Stála jak zeď, bez otázek, slov, a v tichu se zvedl ten ryzí kov.

Contemporary Chamber Minimalism, Electroacoustic Ambient with Spoken Voice, Percussive Ritual Folk / Neofolk