Lucká válka

Žili spolu v jedné zemi, v srdci oheň, na rtech hlas. Neklan mlčel, v míru sílil, Vlastislav spínal železný pás. Lesy šeptaly: „Přijde zloba,“ mírový dech se měnil v jed. Pod povrchem rostla hrozba, krev zatoužila spatřit svět.

ref Lučané ve stínech věků bděli,
odvěcí soupeři české krve,
mírové sliby v prach se chvěly,
nájezdy pálily jak jizvy prvé.
Zrada se plazila v tichosti noci,
válka se zrodila z touhy moci. Neklan seděl, srdce tíží, meč se bál vzít do svých dlaní. Nechtěl válku, co se blíží, v očích stín a v duši rány. Místo sebe Tyra volá, muže tvrdšího než kov. Ten šel bránit česká slova, bitva vzplála jako lov.

ref Lučané ve stínech věků bděli,
odvěcí soupeři české krve,
mírové sliby v prach se chvěly,
nájezdy pálily jak jizvy prvé.
Zrada se plazila v tichosti noci,
válka se zrodila z touhy moci. Země hučí, kov se tříští,
v očích plamen, v hrdle řev.
Tyr se vrhá, stíny trhá,
Lučan klesá, ticho zpěv.
Seky, pády, krev a bláto,
mezi stromy hněv se valí.
České kopí trhá zlato,
Lučan padá, krev ho halí.

ref Lučané ve stínech věků bděli,
odvěcí soupeři české krve,
mírové sliby v prach se chvěly,
nájezdy pálily jak jizvy prvé.
Zrada se plazila v tichosti noci,
válka se zrodila z touhy moci.