Durynk a Neklan

Sedmý je z rodu, z polí a strání, Neklan vlád bez krve a beze zbraní. Miloval mír, v srdci měl klid, avšak v sousedství hněv začal sílit. Lučané zbrojí, hrozí mu válkou, v očích maj plamen a lásku žádnou. Češi váhají, čas není milý – tak kníže svolal bojové síly.

ref Turská pole krví zbrocena, vřava hromu, mečů ozvěna. Češi s Lučany v bitvě stínů, padli ti, kdo chtěli vinu. Z popela vzešla lidskost v moci – míru, odvahy, lidské důstojnosti.

Durynk byl muž, co čest v srdci nosí, věrný až k smrti, bez touhy po moci. Když Neklan ustoupil, nechtěl jít v čelo, Durynk se zvedl – a co se pak dělo? Převlečen za kníže, bez váhání stál, v čele šel v boji, jak osud by znal. Za lid a národ, bez vlastní pýchy, vedl je v řež – a nevnímal vzdychy.

ref Turská pole krví zbrocena, vřava hromu, mečů ozvěna. Češi s Lučany v bitvě stínů, padli ti, kdo chtěli vinu. Z popela vzešla lidskost v moci – míru, odvahy, lidské důstojnosti.

Zem rudla krví, řež byla krutá, meče se lámou, odvaha vzrůstá. Durynk je vítěz, Lučan je zlomen, Čechům se klaní – neklid prolomen. Oheň už dohasl, vítězství zní, národ pak jásá, slaví své dni. Z té chvíle roste dějinný vzkaz, co v srdci národa zůstane zas.

ref Turská pole krví zbrocena, vřava hromu, mečů ozvěna. Češi s Lučany v bitvě stínů, padli ti, kdo chtěli vinu. Z popela vzešla lidskost v moci – míru, odvahy, lidské důstojnosti.