Krok a dcery

To v době dávné, kdy Krok tu žil, to on byl kníže, co slavný byl. On z Budče vládl, v kameni čet, jeho hlas vážil více než meč. Měl dceru Kazi, má v bylinách moc, léčila rány, zaháněla noc. To v jejím dechu spala země, v očích jí hořelo znamení jemně.

Ref Tři ženy, tři stíny v plameni dnů, každá z nich tvoří pradávnou hru. Krok je ten most mezi časem a tmou, v dcerách mu hoří krev, vůlí i touhou. Z hlubin, nebe, z prachu a snů, vzniká tu národ – z paměti, víry a z dnů.

Pak dcera druhá… je jménem Teta, v jejím dechu spí ta vůně světa. Z kadidla stoupá paměť a dým, její hlas zní jak posvátný rým. Kruh tvoří z ohně, z šepotu dnů, v jejím pohledu hoří chrám snů. K bohům se sklání, v dlani má čas, v jejím tichu tak zní obětní hlas.

Ref Tři ženy, tři stíny v plameni dnů, každá z nich tvoří pradávnou hru. Krok je ten most mezi časem a tmou, v dcerách mu hoří krev, vůlí i touhou. Z hlubin, nebe, z prachu a snů, vzniká tu národ – z paměti, víry a z dnů.

Pak dcera třetí… je Libuše jménem, mlčí, když mluví s věčným tím snem. V mysli jí klíčí město a hlas, ve slově jejím spí budoucí čas. Z hlíny tu povstane muž s pluhem, ona mu svěří vládu a sen. Praha se rodí z jejího hlasu, v proroctví hoří ten plamen času.

Ref Tři ženy, tři stíny v plameni dnů, každá z nich tvoří pradávnou hru. Krok je ten most mezi časem a tmou, v dcerách mu hoří krev, vůlí i touhou. Z hlubin, nebe, z prachu a snů, vzniká tu národ – z paměti, víry a z dnů.